Princip infračerveného teploměru

V přírodě všechny objekty, jejichž teplota je vyšší než absolutní nula, neustále emitují energii infračerveného záření do okolního prostoru. Velikost infračervené sálavé energie objektu a její distribuce podle vlnové délky - mají velmi blízký vztah s jeho povrchovou teplotou. Proto měřením infračervené energie vyzařované samotným objektem lze přesně určit jeho povrchovou teplotu, což je objektivní základ, na kterém je založeno měření teploty infračerveného záření.

Infračervený teploměr se skládá z optického systému, fotodetektoru, zesilovače signálu, zpracování signálu, výstupu displeje a dalších částí. Optický systém koncentruje energii infračerveného záření cíle v jeho zorném poli a velikost zorného pole je určena optickými částmi teploměru a jeho polohou. Infračervená energie je zaměřena na fotodetektor a přeměněna na odpovídající elektrický signál. Signál prochází zesilovačem a obvodem pro zpracování signálu a po opravě v souladu s algoritmem interní terapie přístroje a emisivitou cíle je převeden na hodnotu teploty měřeného cíle. Kromě toho je třeba vzít v úvahu také cíl a podmínky prostředí, kde je teploměr umístěn, jako je vliv teploty, atmosféry, znečištění a interference na výkonnostní ukazatele a metody korekce.